Duy Anh Nguyen

6:36 AM NO LIMITS Himalaya 2016 0 Comments


Jmenuji se Duy Anh, česky mi říkají Milan nebo Milda. Je mi 18 let a plním zlatou úroveň. O programu DofE jsem se dozvěděl díky panu učiteli Kolářovi a nabídku překonávat sebe sama a neustále se v něčem zlepšovat nebylo možné odmítnout. Díky tomu jsem poznal nové přátele a částečně i sebe.

Dovednost: Hra na bicí
Bicí mě fascinovaly už od dětství, ale možnost na ně hrát jsem dostal teprve v srpnu 2014. Není to jenom otravný randál, který sousedé zcela jistě rádi slyší v jakékoli části dne. Když se do toho člověk pozorně zaposlouchá, objeví v tom "randálu" rytmičnost, (možná) cit a energii, kterou přes bubny a činely vydává pomocí paliček či šlapky sám hráč. Vlastně to ani nemusí být bubeník, co sedí za soupravou a dává si jedno dechberoucí sólo za druhým. Do bicích může mlátit takřka každý, starý nebo mladý, na tom nezáleží. Hra na bicí je také vynikajicím nástrojem na koordinaci končetin. Díky šanci, kterou jsem dostal od kluků z kapely Billy Slon, se můžu poměrně rychle učit a zlepšovat. Mým cílem je hrát na koncertě dostatečně dobře s minimem chyb. Dostatečně dobře znamená, že se nemusím ukrývat za velkým bubnem před létajícími rajčaty či jinými předměty různých tvarů a velikostí.


Sportovní aktivita: Parkour
Mnozí lidé si pod pojmem parkour představí jezdeckou disciplínu v přeskakování překážek. Jenže je to i sport, ve kterém lidé, bez koně, zdolávají různé překážky. Parkour, někdy i Le Parkour, neboli l'art du déplacement (umění pohybu/přemístění) je sportovní disciplína, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně za použití vlastního těla. Tento sport mě zaujal svou vyzývavostí a filozofií - parkour není jen sport, ale také životní styl. Parkour se zaměřuje na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích, a především kritických, uměl pohybovat klidně a sebejistě. Mým cílem je dosáhnout větší sebejistoty, hbitosti a pružnosti, aniž bych se vážně zranil :)

Dobrovolnictví:
Navštěvuji seniory v Domově Sedmikráska v Plzni. Je to poměrně psychicky náročná práce, protože je těžké předvídat reakce těchto lidí. Naštěstí chodím na návštěvy k příjemným lidem. Tito lidé bývají osamocení a odkázaní na svého spolubydlícího, který mnohdy nemusí být zrovna příjemný. Potřebují společnost tak jako každý jiný člověk. Mají spoustu životních zkušeností, které by nám, mladším lidem, mohli vyprávět. Zkušenosti, ze kterých můžeme těžit my v dospělém životě. Je potřeba prokázat jim určitou úctu za to, že ušli tak dlouhou cestu života. Mým úkolem je zpestřit seniorům den návštěvou, při které si povídáme, hrajeme šachy nebo chodíme na procházku.


2) Klub strážných andělů
Možnost být přímým účastníkem, respektive být pomocníkem při akcích evropského hlavního města kultury Plzně 2015, byla a je stále lákavá. To byl důvod, proč jsem se přidal do Klubu strážných andělů, sdružení dobrovolníků různých věkových kategorií, přičemž minimální věk je 15 let. Rok 2015 byl pro Plzeň vskutku velkolepý, i když něco nešlo podle plánu. Spousta kulturních akcí pro všechny, od fanoušků hudby přes divadelní diváky až po zájemce o nový cirkus, který byl (nebo měl být) hlavním tahounem programu Plzně 2015. Poznal jsem báječné lidi, se kterými byla radost podílet se spolu na úžasných akcích.
Mé oblíbené akce byly: slavnostní zahájení programu, Festival světla, Muzejní noc, Rock for People Europe a vytvoření nejdelšího fotoalba v České republice, do nějž mohli lidé posílat fotky týkající se kulturních akcí v Plzni.
Někteří si možná myslí, že když už skončil ten velkolepý rok, kdy se Plzeň mohla, spolu s belgickým městem Mons, pyšnit titulem evropského hlavního města kultury, tak další roky budou "normální". Jenže jsou na omylu. Město má zájem udržovat některé akce, u kterých chce založit tradici. Chce sklízet ovoce, které vypěstovalo v minulém roce a pokračovat v tomto ohledu dále.




Dlouho jsem váhal mezi kurzem španělštiny a francouzštiny, nakonec zvítězila druhá možnost. Ačkoli se zdá francouzština jako krkolomný a nesrozumitelný jazyk (na rozdíl od španělštiny), je krásná a zábavná. Učím se ji už 4. rok, v létě bych si rád rozšířil znalosti jazyka diplomatů. Tato akce je pořádaná Západočeskou univerzitou v Plzni.

Dobrodružná expedice: Himaláje 2016
Chtěl bych se zúčastnit expedice v srpnu se dvěma vozíčkáři v indickém Himálaji.
Je to obrovská výzva, ve které můžu nabrat životní zkušenosti, můžu překonat sám sebe a přijmout na sebe tíhu odpovědnosti. Není to ovšem jenom o jednom člověku, ale o týmu, kde je klíčové vzájemné porozumění a spolupráce. Ne každý student zažije tak úžasné dobrodružství. Takové vzpomínky na výjimečné zážitky s výjimečnými lidmi zůstanou na celý život.

Mohlo by Vás také zajímat

0 comments: