Eliška Konůpková

6:40 AM NO LIMITS Himalaya 2016 0 Comments


Sportovní aktivita
Nejsem moc sportovní typ, při tělocviku ve škole většinou trpím a běhání se vyhýbám, jak čert kříži, úplně nejhorší jsou pak hry s míčem. Proto bylo pro mě dost náročné si vybrat, jakému sportu bych se měla věnovat. Shodou okolností jsem pak skončila u jógy. Programu DofE jsem nesmírně vděčná, že mě přinutil u této činnosti zůstat, protože to ze začátku vůbec nešlo a nebavilo mě to, jenže jsem tam prostě chodit musela. A časem jsem se začala zlepšovat, začala jsem chodit častěji, těšit se na hodiny a cvičení jógy mě začalo bavit, jak jsem postupně zjišťovala, že jde vlastně už i spíš o filosofii, než o sport. Mým cílem byl stoj na hlavě bez opory a pomoci, což pro mě na začátku vypadalo jako nemožný úkol, ale překvapila jsem samu sebe a stojku se naučila. I když jsem tuto sekci již dokončila, józe jsem se věnovat nepřestala a snažím se stále zlepšovat.




Dobrovolnictví
vypomáhala jsem na veterinární ordinaci, protože jsem ještě nedávno plánovala, že bych šla na veterinární vysokou školu. Samozřejmě jsem se nemohla nijak zapojovat do ošetřování zvířat, mohla jsem jenom přihlížet při operacích nebo vyšetření, případně zvíře držet nebo něco podat. Mým úkolem tedy byl úklid, což nebylo zrovna moc zábavné, ale díky tomu, že jsem viděla výkon veterináře v praxi, jsem časem zjistila, že bych raději chtěla studovat něco jiného, jakkoli je tento obor ušlechtilý a obdivuhodný. Tuto činnost jsem již také ukončila.

Dovednost
Zvolila jsem si bez dlouhého přemýšlení kresbu, mám moc ráda umění, téměř jakékoli a jakoukoli jeho formu, ale nejraději mám přeci jen klasickou kresbu, případně tužku nebo tuš kombinovanou ještě s jinými médii. Kresbou se totiž dle mého názoru člověk dokáže nejlépe vyjádřit, proto nejsem moc velký fanda realistické kresby, protože dnes jsou k zachycení reality foťáky, které ale nedokáží už zachytit vnitřní svět člověka, který má každý úplně jiný. Chtěla bych se proto naučit dokázat kreslit obrazy, které mají k realitě viditelné očima daleko (což je pro mě dost těžké, protože mám tendence kreslit vše do detailu co nejpřesněji), ale i tak dokáží zanechat v ostatních lidech nějaký pocit, ať už se shoduje s pocitem, který má obraz zaznamenávat, či jde o pocit zcela odlišný. Proto taky svoje kresby nepojmenovávám, myslím si, že název to celé akorát zničí. Takže se snažím naučit se kreslit zpaměti, ne podle fotek. A také kreslit častěji, v poslední době jsem své výtvarničení totiž omezila zcela na minimum, hlavně kvůli škole, a dost mě to mrzí. Navíc kvůli ukázkám mých prací jsem nucena si své výtvory schovávat, což také nemám ve zvyku, protože za pár dní si všimnu spousty chyb a obrázek letí do koše. Tuto činnost stále ještě jako jedinou plním.





Akce s pobytem
Absolvuji ji tyto letní prázdniny (červenec 2016), půjde o týdenní Letní tábor japonštiny. Japonsko je jedna moje velká láska a moc bych si přála se naučit mluvit, číst a psát japonsky, abych si mohla přečíst tu spoustu knih, které prostě nejsou v jiném jazyce, než v japonštině. Japonsky jsem se začala učit letos v lednu a od této akce s pobytem si slibuji získání dalších nových znalostí, zlepšení mé japonštiny (i když jsem tedy stále na dost nízké úrovni) a hlavně seznámení se s dalšími lidmi, kteří mají stejný zájem, jako já.


Mohlo by Vás také zajímat

0 comments: