Sladký závan historie

8:59 AM Jan Rosenthaler 0 Comments

Expedice No Limits se 29. 5. zúčastnila charitativního běhu pro Paraple. O této akci se lze také dočíst na tomto blogu, ale v jiném článku. Tento se věnuje údobí, které samotnému běhu předcházelo. Již od časného sobotního rána se naše část naší skupiny spolu s několika dalšími jedinci z Masarykova gymnázia nalézali v Praze. Věnovali se zde především svému duševnímu, vědomostnímu a kulturnímu rozvoji. Pod vedením učitele dějepravy, a také školitele DofE, Antonína Koláře, prošli za sobotu a část neděle několik významných pražských galerií.
Vlak je přeplněn lidmi, toužícími se přesunout do hlavního města. V Rokycanech nás ze sedaček vystrnadí dáma s dětmi a rezervací, takže nezbývá nežli si jít sednout do chodby a každých pět minut vstávat, aby mohl projít vlakový personál nebo některý z cestujících. Po tomto neustálém udržování kondice rychlík zastavil v konečné stanici a náš tým vystoupil ven. Po krátkém zorientování se v Praze jsme se vydali směr Anežský klášter, kde se nalézá monumentální výstava gotického umění. Obrazy, sochy, řezby. Vše přísně hubené (kromě jedné těhotné panny Marie) a přísné na pohled. Technika malby/sochařství ještě sice na poměrně nízké úrovni, ale díla jsou přesto velmi působivá. K tomu lze slyšet výklad našeho samozvaného průvodce nebo si přečíst dovedně napsané popisky. Za autora nejlepší výstava z celého víkendu.
Po odložení věcí ve Strahovském klášteře, kde jsme měli v noci spát, jsme pokračovali do Štenberského paláce na výstavu renesančních děl. V prostorách se najde i nějaký ten Dürer nebo Rubens. Místnosti se hemží tenkrát populárními zátišími, a to se vším možným, třeba i s opicemi. Prostory paláce jsou rozměrné a tak se do nich vejdou díla mistrů rakouských, vlámských nebo třeba italských. Po řádném prohlédnutí všech obrazů se přesouváme zpět do své nynější základny, abychom si uvařili, zahráli si nějaké hry, zapracovali trochu na No Limits a odebrali se spát.
Nedělní dopoledne pokračovalo v podobném duchu jako den předchozí. Jen jsme se posouvali v čase stále blíže dnešní době. Dnes nás ve Schwarzenberském paláci čekalo baroko a s ním i paní průvodkyně, aby nám pořádně osvětlila všechny skryté hříčky barokních malířů. Do výkladu jsme se nakonec zapojili i my sami a ve skupinkách zkoušeli popsat zadaný obraz. Paní průvodkyně vypadal potěšeně, takže se nám doufejme podařilo základní myšlenku zachytit. Ještě zhlédnout výměnu hradní stráže a jít se najíst do kláštera. Poté odjíždí veškeří přivandrovalci a zůstává pouze skupina No Limits, doplněná o několik členů, aby se zúčastnila benefičního Běhu pro Paraple. O tom však najít zajímavý článek od Jana Masáka, takže proč se opakovat.  

Mohlo by Vás také zajímat

0 comments: