Letem světem v Nečtinech aneb cestování očima dobrodruhů

1:04 PM Tomas 0 Comments


 


V sobotu 11. 6. jsme se spolu s Tomášem Marťákem vydali na festival LETEM SVĚTEM v Nečtinech. Naším hlavním úkolem bylo seznámit návštěvníky s naší expedicí No Limits a vším, co je s ní spojené. Přednesli jsme krátkou prezentaci a se zájemci jsme si v našem koutku povídali o všem možném, co je zajímalo, a často jsme se přitom dost nasmáli. Příjemné atmosféře festivalu totiž napomáhaly nejen krásně vyzdobené historické prostory Regionálního muzea, ale také směsice velmi milých a zajímavých lidí. 



  V sekci Malého Tibetu jste mohli potkat nejen mne s Tomášem a naším tibetským kamarádem Hugem, ale také kouzelnou Máju, která na přání tvořila henou umělecké výtvory na kůži. V orientální čajovně bylo na výběr z velké škály kvalitních čajů, z nichž nejoblíbenější mezi návštěvníky byl sladký pálivý čaj Masala, který se podařilo vyprodat. Zkušená obsluha čajovny poradila nejen s výběrem čaje, ale mohli jste se dozvědět i zajímavosti o Číně a bojovém umění Kung-Fu, a tak bylo u stánku často plno. 


To, co však většinu příchozích přilákalo na tento festival, byla série cestovatelských přednášek několika dobrodruhů. Na programu byla vyprávění o Indonésii, jižní Africe, jižní Indii, Peru a vše zakončila cyklojízda z Plzně až do Austrálie. A tak jsme v úžasu naslouchali všem těm úžasným historkám a něco se přitom přiučili. Totiž, že Lesotho, Svazijsko a JAR jsou sice cizí země, ale jejich ženy mají z prstýnku stejnou radost jako naše, že v indické jeskyni můžete dosáhnout vyrovnanosti po setkání s tarantulí, a že paragliding s výhledem na Himálaje je nejlepší v deštném období a za střízliva.



  Mimo přednášek nás uchvátil i bohatý doprovodný program, ať už v podobě rozmanitých výstav, nebo praktických workshopů. Bubenický workshop a tanec rozproudily svým rytmem krev v žilách. Naopak uklidňujícím dojmem působilo zpívání manter v podkroví se Štěpánem Pastulou nebo indiánský kouřový rituál v týpí při čerstvém večerním vzduchu.


  Kolem deváté hodiny se čas nachýlil a bylo nutné sundat všudypřítomné modlitební praporky. Mnozí si před odchodem koupili suvenýr na památku, či něco k snědku na cestu. Zbývalo jen rozjímat o příjemném dni plném zážitků s pocitem, že stojí za to žít.

Mohlo by Vás také zajímat

0 comments: