Jak létá Drak

7:42 AM Jan Rosenthaler 0 Comments

Ve dnech 18. - 19. 6. se uskutečnila ostrá cvičná expedice No Limits do oblasti Sedmihoří. V rámci posledního nácviku před jejich anabází v Himálaji si oba studentské týmy, Jak a Drak, vyzkoušely orientaci s GPS a mapou. Každá skupina dostala dvanáct GPS souřadnic, u kterých musela zjistit odpověď na otázky, jež se nacházely na stejném papíru. Ze získaných indícií pak lze zjistit, kde se nalézá jedna z takzvaných multikešek.
Dostáváme veškeré pokyny. Je nám zapsán čas startu a můžeme vyrazit. My, skupina Drak, přibíháme k první informační tabuli, která se nachází na zadané souřadnici. Bohužel zjišťujeme, že vítr, eroze a další nepříznivé přírodní podmínky ji rozervaly na cáry a roznesly po okolí. Proto můžeme pouze odhadovat, kolik plazů se nalézalo na obrázku. Nu co, jde o poslední číslo souřadnice, bez něj se nějak obejdeme. Rychlým krokem se vydáváme dál.
Naši cestu zprvu nedoprovází žádné obtíže. Hélios se projíždí po nebi ve zlatém voze, Honza se co chvíli sehne, aby utrhl jahodu, borůvku či nějakou rostlinu, která nám ostatním připadá smrtelně jedovatá  naše bránice si také mnoho neodpočinou. Jediné, co nám přidělává vrásky je vrch Rozsocha, jehož masiv nám nyní zastoupil cestu. Stoupáme vzhůru a nechápeme, proč tady ještě nebyly instalovány eskalátory. Přesto se ještě zvládáme usmívat do blýskajícího fotoaparátu. Samozřejmě nezapomínáme zjišťovat odpovědi z informačních tabulí. Víte například, že pseudokary se utvářely za pomoci změny objemu vody při změně skupenství?
Kolem nás se rozprostírá rozmanitá krajina. Louky. lesy. náhodně poházené kameny, jako kdyby starodávní titáni hráli vybíjenou. Jen po sobě neuklidili míče. Ach, ta tehdejší mládež. I když jsme poháněni zadaným úkolem, nemůžeme se vynadívat. Začínáme se ptát, proč vlastně jezdit takovou dálku, když v Čechách se taky něco hezkého najde. Ale pak si vzpomeneme na fascinující štíty, velkolepé kláštery, místní kulturu a stovky hodin, které jsme expedici věnovali. a odpověď moc dobře známe. Vstříc Malému Tibetu!
Zatím však míříme po žluté značce. Obloha se, k naší nelibosti, zatáhla a kapky deště začínají zkrápět naše hlavy. A nejenom je, pročež na sebe oblékáme pláštěnky, abychom neměli všechno mokré. Díkybohu se déšť rychle odmlčel a nekomplikoval dál naši cestu, která se už chýlila ke konci.
Po přečtení několika informačních panelů jsme se dostali k altánu, jehož pohostinství jsme v průběhu dne již využili. Nyní skrýval poslední chybějící číslo do souřadnice vytoužené multikešky.. Jak jsem po výpočtu zjistili, nachází se přímo za naším hlavním táborem. Kruh se uzavřel.
Nalezení kešky bylo již dílem okamžiku. Stejně tak závěrečné bilancování. Dohromady 10 kilometrů, přes 500 výškových metrů a utvrzení, že se snad v Himálaji neztratíme a přežijeme. No Limits zdar!
Honza se stihl i vykoupat.


Mohlo by Vás také zajímat

0 comments: